Vyrobena na Moravě: Erasmus

Erasmus

Zobrazují se příspěvky se štítkemErasmus. Zobrazit všechny příspěvky

Meteorologická stanice hlásí: Podmínky pro výstup ideální. Všechny expedice balí svou výbavu a chystají se na jediné, k čemuž sem do základního tábora Nantes v lednu přijely. Výstup na horu Nanta Erasma. Já sedím nehnutě schovaná daleko ve stanu a dochází mi, co se děje. Tohle je začátek konce… …Mé expedice.

„Tak, školu bych měla…“ Honí se mi hlavou po absolvování poslední prezentace týkající se našeho celosemestrálního projektu. Výsledky zkoušek budu sice znát až koncem června, prázdniny mám ovšem už teď. Plán na další dny je nejasně jasný. Počkat do zítřka na Lucku, až si dodělá své zkoušky ona, černou lihovkou na papírový karton tučně napsat cíl naší destinace „TOURS“, stoupnout na výpadovku na dálnici a čekat.

Otázka: „Ahoj, co děláš příští týden? Můžeš odjet na 3 dny? V Bretani je ještě spousta míst, kde jsem nebyla a chtěla bych je vidět. Se sedákem na sobě samozřejmě…“

Odpověď: „Okej, pondělí až čtvrtek, je to pro tebe v pohodě?“

Výsledek: 3 dny, 3 lezecké oblasti a tak trochu jiná Tour de Bretagne…

Mezi všemi těmi rozdíly ve francouzském a českém systému vzdělávání jsem si některé z nich oblíbila. Třebas týdenní prázdniny, které mám během svého Erasmu hned dvoje. Ty zimní jsem strávila prostopováním se až k Mt. Saint Michel a následnou skialpovou obchůzkou po Pyrenejích. Laťka byla tedy na ty jarní nasazena poměrně vysoko…

Je pátek odpoledne. Velký pátek. Sedím na lavičce v centru základního tábora Nantes na tramvajové zastávce Commerce a čekám. Nemůžu se dočkat. V sobě mám už druhý croissant. Ještě jsem si tady od příjezdu žádný nekoupila a v ten Pátek hned tři. Pečlivě prohlížím každou přijíždějící tramvaj. Konečně je zahlídnu…

Poslední dva víkendy po sobě byly natáčeny dle stejného scénáře. Jediná změna v něm nastala, když docházelo k záměně sobotního programu za nedělní. Mé aktivity byly ovšem neměnné. Orienťák a lezení. Tento způsob výstupu na celé mé expedici shledávám nejefektivnějším. Kombinuju poznávání míst, které nejsou psány v turistických příručkách o Bretani s těmi, co okupují jejich přední stránky...

Trvalo to přesně dva měsíce. Šedesát dní, během kterých jsem si zvládla v základním táboře Nantes vše vyplnit, zařídit a vyjednat tak, aby následujících 92 dní expedice probíhalo bezpečně, ale taky s pořádnou dávkou adrenalinu, nadšení a práce s výstupem spojené. Můj diář je zaplněn. Každý den má svůj vlastní příběh, můj denní algoritmus je nastaven na modul sport/škola/sport/pivo/škola/sport/sport.

Pyreneje neboli v českém překladu hory, které se nachází daleko za Alpami. Předchozí věta budiž vysvětlením, proč toto pohoří zůstává pro mnohé středoevropany a naše krajany zapovězeno svou návštěvou. Překlad nelze aplikovat v případě, že jednou z vašich nejoblíbenějších webových stránek posledních dní během pobytu v základním táboře je stránka Francouzského Alpského Klubu (CAF) sídlícího přímo v base campu, jež ve své agendě láká na všemožné doplňkové aklimatizační výlety.

Velkou zvláštností francouzských expedic je jejich formát přípravy na středních školách. Pro nás typické odpolední „poškolní“ aktivity jsou pro milovníky vína a dobré kuchyně velkou neznámou. Volnočasový deficit si ovšem kompenzují čtrnáctidenními prázdninami, které jsou na programu každých 6-7 týdnů. Celkem 16 týdnů volna v roce tedy znamená, že kdyby člověk pracoval 4 roky téměř každý den, může si dopřát rok volna.

Tento formát má také nemalý vliv na partnerské vztahy. Právě vzhledem k velkému množství volna se dohromady často dávají učitelské páry. „Aby si neměli co závidět“, jak se nám pochlubil místňák. Forma středoškolské přípravy se částečně přelévá i na univerzitní systém, konkrétně týdenním volnem nazvaným originálně zimní a jarní prázdniny.

Každá správná expedice začíná důkladnou aklimatizací. Proto ani výprava „ChroNant 2016“ nebyla výjimkou. Svůj první aklimatizační pobyt jsem strávila v Bordeaux, městě s nádechem historie a na nádherné Dune du Pilat – největší písečné duně Evropy. Po návratu z výletu následovala kontrola materiálu a příprava na zahájení hlavního výstupu. Středa 20. Ledna 2016 – toť bylo datum, kdy byly učiněny první krůčky vzhůru vstříc zdolání nepředvídatelné hory Nanta Erasmy, jejíž vrchol je zatím v nedohlednu…

Jelikož základní památky a další významná místa základního tábora Nantes jsem již téměř všechny prošmejdila, bylo na čase se ještě před začátkem hlavního výstupu vydat na první aklimatizační výlet. Prvotní plánovanou etapu Nantes – Tours – Poitiers – Bordeaux – la Rochelle – Nantes jsme spolu s kamarádkou Luckou zkrátily na Nantes – Bordeaux a zpět.

Zvykám si. Na všechno. Na pozdější východ slunce, který neurychluje ani vytažená roleta, na všudypřítomnou cizí řeč, kterou poslouchám v ranní tramvaji a snažím se jí naslouchat. Na čerstvě vonící křupavé bagety z pekáren. Na Francii.

Cesta do francouzského Nantes, neboli do města, které se stane po dobu půl roku centrem expedice „ChroNant 2016“ s cílem zdolat horu „Nanta Erasma“, netrvala letadlem déle, než trvá vlakový přejezd Praha – Chropyně.

Tak tahle věta byla mým každodenním chlebem v posledních týdnech. Čím víc se blížil můj odjezd do francouzského Nantes na Erasmus, tím větší bylo mé nutkání jezdit z Prahy do Chropyně a užívat si mamčinu nachystanou snídani, bráchův oběd a taťkovo chrápání (no dobře, chrápání asi oželím, ale tatovy vtípky mi budou chybět). Nechtělo se mi, a to jako vůbec.