Velikonoční delegace

4/30/2016 by Unknown 0 Comments A ⁺ a ^-

Je pátek odpoledne. Velký pátek. Sedím na lavičce v centru základního tábora Nantes na tramvajové zastávce Commerce a čekám. Nemůžu se dočkat. V sobě mám už druhý croissant. Ještě jsem si tady od příjezdu žádný nekoupila a v ten Pátek hned tři. Pečlivě prohlížím každou přijíždějící tramvaj. Konečně je zahlídnu…

Rozběhnu se. Stále mě nevidí. „Skvělý moment překvapení,“ letí mi hlavou a vzduchem už letím i já. Skáču na Dana, objímám Bětku a z(ne)příjemňuju páteční odpoledne asi dvacítce čekajícím na zastávce, kteří by mi zcela jistě určili okamžitou diagnózu: „NENORMÁLNÍ.“ Ale to je u mě úplně normální, takže se ničemu nedivím. „Tak co cesta, máte hlad, nejste unavení…?“ Sázím na ně jednu otázku za druhou. Chci, aby si tu Velikonoční návštěvu u mě pořádně užili. Až do úterý se totiž stávají plnohodnotnými členy expedice Nanta Erasma.

Co se týče programu, snažila jsem se vše vymyslet tak, aby i Bětka, která v Nantes studovala dva roky přede mnou, zažila něco nového. Pomohl mi k tomu kdo jiný než pohádkový dědeček Yann z orientačního klubu Nantes Atlantique. Nevím, odkud ji vykouzlil, ale dal mi orienťáckou mapu centra Nantes, jež svým postupem vedla přes největší památky města. „Na každé kontrole se rozhlédněte a přiřaďte k ní písmeno u fotografií, jež jsou na okraji mapy, které uvidíte,“ vysvětlovala jsem pravidla hry. „Za 40 minut jste zpátky,“ zopakovala jsem časový odhad, který byl na mapě napsán. Po hodině a půl jsem začínala být mírně nervózní. Vystartovali s minutovým rozestupem, doběhli s půlhodinovým. Ale doběhli. A byli nadšení. „Schválně, odpoledne si to půjdeme projít a jsem na tebe teda zvědavej, jak dlouho budeš hledat tu kontrolu 36,“ lamentoval Dan.

V programu jsme neopomněli ani lezení na stěně ve čtvrti La Bottière, kterou navštěvuji minimálně dvakrát týdně a výběh podél jedné ze dvou řek protékajícími Nantes. L‘Erdre je méně známá než její kolegyně Loira se svými slavnými zámky, ty jsou ale od základního tábora vzdáleny víc než místní loděnice, která se tedy zdála býti dobrým cílem pondělní běžecké etapy.

Nantes je vyhlášené především díky dvouměsíčnímu letnímu kulturnímu festivalu Voyage à Nantes, který v minulém roce navštívilo přes dva miliony nadšenců. I my jsme si po všech těch sportovních aktivitách vyhradili čas na prohlídku ostrova Machines de l’île inspirovaným filozofií Julese Verna. S touto znalostí nás pak nepřekvapil chodící slon v nadživotní velikosti nebo trojpatrový kolotoč Carrousel des Mondes Marins, jež byl v roce 2013 zvolen za nejoriginálnější světovou atrakci…. Na něm jsme se nesvezli, zato na loďce, jež slouží jako místí městská doprava po Loiře převážející své pasažéry do rybářské čtvrti Le Tremont, ano.

Nebyli bychom to my, abychom něco nevyšmelili. Objednání spolujízdy do Paříže, odkud Bětce a Danovi jel v úterý večer bus zpět do Prahy, se zvrátilo na autobusovou lowcost verzi (ve hře byla spolujízda za 25€ vs. autobus se společností Starshipper za 8€). Za odměnu jsme si tudíž mohli koupit další 3l balík Muškátu, jehož degustací jsme náležitě ukončili a oslavili Velikonoce. Návštěva zhodnocena jako úspěšná. Tečka. J