Velikonoční delegace
Je
pátek odpoledne. Velký pátek. Sedím na lavičce v centru základního tábora
Nantes na tramvajové zastávce Commerce a čekám. Nemůžu se dočkat. V sobě
mám už druhý croissant. Ještě jsem si tady od příjezdu žádný nekoupila a
v ten Pátek hned tři. Pečlivě prohlížím každou přijíždějící tramvaj.
Konečně je zahlídnu…
Co
se týče programu, snažila jsem se vše vymyslet tak, aby i Bětka, která
v Nantes studovala dva roky přede mnou, zažila něco nového. Pomohl mi
k tomu kdo jiný než pohádkový dědeček Yann z orientačního klubu
Nantes Atlantique. Nevím, odkud ji vykouzlil, ale dal mi orienťáckou mapu
centra Nantes, jež svým postupem vedla přes největší památky města. „Na každé kontrole se rozhlédněte a
přiřaďte k ní písmeno u fotografií, jež jsou na okraji mapy, které
uvidíte,“ vysvětlovala jsem pravidla hry. „Za 40 minut jste zpátky,“ zopakovala jsem časový odhad, který byl
na mapě napsán. Po hodině a půl jsem začínala být mírně nervózní.
Vystartovali s minutovým rozestupem, doběhli s půlhodinovým. Ale
doběhli. A byli nadšení. „Schválně, odpoledne
si to půjdeme projít a jsem na tebe teda zvědavej, jak dlouho budeš hledat
tu kontrolu 36,“ lamentoval Dan.
V programu
jsme neopomněli ani lezení na stěně ve čtvrti La Bottière, kterou navštěvuji
minimálně dvakrát týdně a výběh podél jedné ze dvou řek protékajícími Nantes.
L‘Erdre je méně známá než její kolegyně Loira se svými slavnými zámky, ty jsou
ale od základního tábora vzdáleny víc než místní loděnice, která se tedy zdála
býti dobrým cílem pondělní běžecké etapy.
Nantes
je vyhlášené především díky dvouměsíčnímu letnímu kulturnímu festivalu Voyage à Nantes, který v minulém
roce navštívilo přes dva miliony nadšenců. I my jsme si po všech těch
sportovních aktivitách vyhradili čas na prohlídku ostrova Machines de l’île
inspirovaným filozofií Julese Verna. S touto znalostí nás pak nepřekvapil chodící
slon v nadživotní velikosti nebo trojpatrový kolotoč Carrousel des Mondes Marins, jež byl v roce 2013 zvolen za nejoriginálnější
světovou atrakci…. Na něm jsme se nesvezli, zato na loďce, jež slouží jako
místí městská doprava po Loiře převážející své pasažéry do rybářské čtvrti Le Tremont,
ano.
Nebyli
bychom to my, abychom něco nevyšmelili. Objednání spolujízdy do Paříže, odkud
Bětce a Danovi jel v úterý večer bus zpět do Prahy, se zvrátilo na autobusovou
lowcost verzi (ve hře byla spolujízda za 25€ vs. autobus se společností
Starshipper za 8€). Za odměnu jsme si tudíž mohli koupit další 3l balík
Muškátu, jehož degustací jsme náležitě ukončili a oslavili Velikonoce. Návštěva
zhodnocena jako úspěšná. Tečka. J
