První dny v základním táboře
Mírná
komplikace u příjezdu nastala v okamžiku, kdy jsem si jako zkušená
orienťačka spletla sever s jihem a čekala na vysokohorského nosiče, jež by
mi ukázal cestu do základního tábora, na jiném konci nádraží. Rychlé spojení
satelitním telefonem ovšem zafungovalo a já jsem již po chvíli mohla vybalovat
svých 40 kg nákladu v útulném pokojíku base campu s krásným výhledem
na zahradu.
Výhled jsem si prozatím jen představovala,
jelikož místní roleta a její ovládání byly silnější než já. Vítězný chorál
a světlo do pokoje vstoupily asi třetí den, kdy jsem náhodou něco zmáčkla,
uslyšela divný zvuk, ale konečně jsem poznala i denní světlo v pokoji. „Hurá!“ Od toho dne „R“ se raději roletě
vyhýbám obloukem.
Úvodní
nástrahy mi přichystal také sprchový kout. Při držení rukojeti se mi zdálo, že
mám nějaké tiky v ruce. Prozřela jsem a uvědomila si, že je to
jako dotek elektrického plotu. „Moment,
moment: voda, vodič, vada, vole!!!“, blesklo mi hlavou a naštěstí to
neplesklo se mnou o zem. Okamžitě jsem rukojeť upustila. Po mírné úpravě se
nyní můžu sprchovat tak, že se rukojeti nedotýkám, nainstalovala jsem horní
pevnou sprchu. J
První
den ve škole byl zcela orientační. Pečlivě naplánovaný harmonogram dne, který
jsme obdržely emailem předem (zřejmě abychom se připravili na časovou
náročnost, kterou rozpis v sobě skýtal), nebyl dodržen již od první
minuty. Neefektivitu Francouzů jsem poznávala ještě v průběhu celého dne.
Bylo tedy dost času prozkoumat kuchaře v polní kuchyni základního tábora.
Předkrm, hlavní chod, dezert. To vše za 3,25€ a ještě na výběr ze 4
světových kuchyní. „V pořádku“,
uklidnila jsem se, že základní potřeby expedice fungují tak, jak mají.
Odpoledne pokračovalo seznámení se s vysokohorskými nosiči neboli tzv. IC
teamem, který má na starosti zahraniční studenty. Připravili pro nás kolečko
s jednotlivými stanovišti, kde jsme mohli získávat cenné informace o
založení účtu v bance, mobilních tarifech, půjčení kol, fungování veřejné
dopravy, etc… Podezřívajíce nosiče, že nám nabízejí jen takové tarify, které
mají nasmlouvané s francouzskými úředníky, pojala jsem poněkud jinou
taktiku při vyřizování těchto úvodních záležitostí. Mimo řečí jsem se u
stanoviště s bankou zeptala, jakého mají mobilního operátora, a naopak u
informací s mobilními tarify jsem zjišťovala od „místňáků“, která banka je
nejvýhodnější. Získala jsem, co jsem potřebovala. Neuzavřela jsem ten den ani
jednu smlouvu, jelikož tarify, které nám byly nabídnuty, nebyly nejvýhodnější.
Vyšmelila jsem to zkrátka tak, jak je nám v České republice vlastní.
V tuto
chvíli se zdá, že mám téměř veškeré počáteční úřední náležitosti v pořádku
vyřízené. Čekám jen na to, až mi paní pošťačka hodí do schránky hesla do banky,
kartičku na tramvaj a SIM kartu.
Přípravná
fáze ale stále nekončí, je nutné napočítat materiál, lana a jištění, to znamená
minimálně tři dny (délka trvání volitelného kurzu za 2 kredity), které 19.
ledna projdou přísnou kontrolou (zkouška z volitelného předmětu), aby od
20. ledna mohl započít postupný výstup (hlavní program). Do začátku výstupové
fáze zbývá ještě mnoho času, který bude věnován především poznání základního
tábora a jeho blízkého okolí. Pokud bude přát počasí, tak možná i mírného
vícedenního aklimatizačního výstupu.
