Cesta na sever aneb jak nejlevněji navštívit Mont Saint Michel
Tento formát má také nemalý vliv na
partnerské vztahy. Právě vzhledem k velkému množství volna se dohromady
často dávají učitelské páry. „Aby si
neměli co závidět“, jak se nám pochlubil místňák. Forma středoškolské
přípravy se částečně přelévá i na univerzitní systém, konkrétně týdenním volnem
nazvaným originálně zimní a jarní prázdniny.
Právě
únor je ve znamení volna, tudíž jsme ani spolu se svou kamarádkou Luckou, jež
se rozhodla pro výstup na Nanta Erasmu s jinou francouzskou expedicí
(studuje jiné zaměření), nezahálely. Na programu dalšího aklimatizačního výletu
jsme se dohodly společně a mapu jsme si zorientovaly na sever.
Hlavními
průchozími body byla města Rennes a korzácké Saint Malo, přičemž vrcholem
výletu byla návštěva monumentálního Mont Saint Michel. Navštívit tento unikát
ležící na rozmezí Bretaně a Normandie je poměrně jednoduché, těžké se to
stává v okamžiku, kdy si usmyslíte, že jej chcete navštívit LEVNĚ!
Právě styl low cost cestování nechápala paní
v informačním centru Saint Mala, které jsem se dotazovala na nejlepší
výpadovku z města. „Nu což, zkusím
to u druhé,“ pomyslela jsem si a už jsem si to směřovala k dalšímu
okénku, kde seděla další informovaná slečna J. Ta mi zodpověděla všechny mé všetečné dotazy,
další dvě okénka v místních informacích jsem tedy ještě měla v záloze
pro příště…
Čekání
na první auto, které nám zastaví, druhý den trvalo přesně 2 minuty. To víte,
když se hezky usmíváte, máte na sobě barvičky, zastaví vám třeba i slečna,
která ještě nikdy žádné stopaře nevzala. Zato druhý řidič, kterého jsme
vyhlížely 7 minut, byť jel pozdě do práce a udělal si zajížďku až
k parkovišti Mt. Saint Michel, nám podal krásné vysvětlení, že stopaře
bere vždy jako projev díků. „Taky jsem
sám stopoval, až do Rumunska…“ Zavzpomínal. Před branami Mont Saint Michel
jsme byly spolu se skupinkou Japonců, kteří si nás dychtivě fotili, první.
Prohlídka tohoto kláštera a poutního místa, které se postupně rozrůstalo již od
8. století, byla pro studenty do 26 let zdarma, tudíž i s naší účastí. Při
návratu jsme dělaly společnost milému
pánovi řidičovi dodávky z Ostravy, který nás ochotně zavezl zpět do St.
Mala. Odpolední prohlídka procházkou po ochozech města byla ukončena
v místním baru s naším druhým hostitelem, u kterého jsme nocovaly.
Právě během tohoto večera vznikla hláška „We’re
not fucking turists, we’re Czech!“. Následující den jsme se již lehce
dopravily místním autobusem č. 5 na blízký Pointe du Grouin, mys s nádhernou
přírodní scenérií, o který se tříští vlny kanálu La Manche. V létě je tam údajně
narváno, kým asi? J
Jako bychom výše zmíněnou hláškou přivolaly
setkání se spolužačkou z VŠE studující v Lyonu druhého dne toho času
pohybující se u informačního střediska v Rennes. „Ahoj.“ „Jéé, čau, ty bláho, co ty tady?“ Takhle začínala naše
konverzace. Společně jsme prošly Rennes typické specifickými domky a společně
jsme dostopovaly až zpět do Nantes. Mírnou komplikací byl stop na dálničním
nájezdu, jež byl celý den uzavřený pro stávku traktorářů, ale i tohle dilema
jsme překonaly. Dle hesla „Můžeš-li
udělat radost, udělej jí,“ jsem pomohla české kamarádce a umožnila jí
přenocovat v „naší“ rodině.
Druhý
delší aklimatizační výlet dopadl skvěle, prázdniny pro mě ale nekončily. Mapu
jsem ze severního směru okamžitě přeorientovala na jih. Ve čtvrtek mě totiž
čekal přesun do Pyrenejí…
