K životu na zámku mám jednu poznámku - Zámky na Loiře po našemu...
„Tak,
školu bych měla…“ Honí se mi
hlavou po absolvování poslední prezentace týkající se našeho celosemestrálního
projektu. Výsledky zkoušek budu sice znát až koncem června, prázdniny mám ovšem
už teď. Plán na další dny je nejasně jasný. Počkat do zítřka na Lucku, až si
dodělá své zkoušky ona, černou lihovkou na papírový karton tučně napsat cíl
naší destinace „TOURS“, stoupnout na výpadovku na dálnici a čekat.
Mezi městy Tours a Orleans – rodištěm Johanky
z Arku, je asi největší koncentrace těch nejslavnějších zámků na Loiře.
Bohužel, to, že patří i k nejnavštěvovanějším, pociťujeme na každém kroku
z pohledů, množství turistů, ale také i cen za půjčení kol. Právě na
kolech chceme s Luckou projet oněch pár vyhlášených. Nocleh máme domluvený
přes Couchsurfing v Tours a Blois. To je jediné jisté.
Start naší cyklo etapy volíme v Amboise,
městečku nedaleko Tours, kam dojíždíme ráno pohodovým stopem a šmárujeme si to
rovnou do půjčovny kol. „To máte odvážnou
myšlenku, ten vámi vymyšlený okruh je krásný, ale nevím, zda to stihnete za
jeden den,“ odrazuje nás od mého plánu pán v cyklopůjčovně.
V duchu ho proklínám, protože ten chlápek evidentně neví, jak moc energie
jsem vložila do uklidňování Lucky, že to bude výlet na pohodu, podél řeky…. Já
jsem si ještě pohrávala s myšlenkou jeho „denní okruh“ zvládnout za půl
dne a neplatit celodenní půjčení kola. Nu což. Etapu tedy trochu krátíme.
Kolem desáté ráno usedáme na kolo. Připadám si
dost vtipně. Tuhle padesátikilometrovou etapu (promiň Luci, fakt jsem ti nechtěla říkat předem, kolik to bude kilometrů)
beru jako jedinou cyklo přípravu na EPO survival, který mě čeká. První
mapařská chyba přichází cca po pěti minutách jízdy, což mi na sebevědomí moc
nepřidá. Pak už to ale rozjíždíme a jde to v pohodě. Vstupné na zámek Chenonceaux
odmítáme platit (10e pro studenty), přejíždíme most, uhýbáme na lesní cestu a
za chvilku máme celou tu krásu jako na dlani… A gratis. Přístupová cesta
s vyznačenou vyhlídkou je zde.
Trasa podél řeky se místy mění na kopcovitou
krajinu připomínající domov. (Promiň
Luci, chtěla jsem po té paní v infocentru mapu s vrstevnicemi, ale
nevěděla jsem, jak se řeknou vrstevnice, tak jsem řekla jen mapa…) Na kole
ještě projíždíme kolem zámku Chaumont sur Loire. Vstup do vnitřních prostor
neplatíme, kola odevzdáváme v místním kempu a autostopem se přesouváme do
Blois, kde nás čeká druhá jistota našeho výletu – domluvený nocleh.
Máme docela čas, tak jdem na stop směr ten prý
nejvyhlášenější, prý nejkrásnější a prý nejnavštěvovanější zámek – Chambord.
Stojíme, stojíme, nic nás nebere, až za náma přijde asi sedmdesátiletý pán, že
prý stojíme špatně. „Posunu vás na místo,
odkud je lepší stopovat. Odkud jste, děvčata?“ Tahle nenápadně položená
otázka zapříčinila to, že nás pán odvezl až k zámku, když se dozvěděl, že
na prohlídku nechceme, počkal, až si vše pofotíme, vyfotil se s námi a pak
nás odvezl zase zpět do Blois. No kdo to má takovej servis?
U večeře u naší paní Couchsurferky, která je ve
věku mojí mamky (tohle když se mamka
dozvěděla, okamžitě mě zažádala o založení CS účtu, že přece bude taky
ubytovávat), vykládáme, pijeme, jíme a smějeme se, jak se nám to zase
povedlo.
Následující den jsme se už jen přesouvaly asi 300
km zpět do Nantes. Zastavily jsme auto, jehož pasažéři se neznali. Byla to
spolujízda – Blablacar. Hezky se ten kruh uzavřel, když se nám při odjezdu na
té autobusové zastávce vysmívali, proč nejedeme spolujízdou. Tak my jsme jí
přeci jen jely, jen jsme si ji stoply a nic neplatily.
No a tož tak jsme si ten
Erasmus zámecky ukončily…
Odkaz na přibližnou mapu naší etapy na kole je
zde.
