Aklimatizační výlet č. 1 aneb do Bordeaux a zpět

4/01/2016 by Unknown 2 Comments A ⁺ a ^-

Jelikož základní památky a další významná místa základního tábora Nantes jsem již téměř všechny prošmejdila, bylo na čase se ještě před začátkem hlavního výstupu vydat na první aklimatizační výlet. Prvotní plánovanou etapu Nantes – Tours – Poitiers – Bordeaux – la Rochelle – Nantes jsme spolu s kamarádkou Luckou zkrátily na Nantes – Bordeaux a zpět.

Hlavním důvodem zrušení původního okruhu byly nejen vysoké dopravní náklady a logistická náročnost, ale také fakt, že v okolí Bordeaux jsou přírodní památky hodné vidění. Rozhodování mezi prohlídkou města a přírodním bohatstvím je v mém případě jednoznačné…

Celý výlet byl tak trochu v duchu „tyjo“ momentů. A to v dobrém slova smyslu. Místňáci moc autobusy nejezdí, i přesto funguje mnoho společností, které ve snaze nalákat klienty, nabízí ceny lístků tak nízké, že se zdají nízké i nám – turistům. První „tyjo“ moment nastal v okamžiku, kdy jsme zjistily, že zpáteční lístek do města světu známého hlavně díky dobrému vínu, nás vyšel na 8€ (700 km cesta tam i zpět, délka autem 3h, autobusem 5h). Problém takhle levné dopravy byl ovšem v tom, že laťka byla nasazena hodně vysoko – nebo chcete-li spíše nízko, což byla další výzva k překonání. Další „tyjo“ moment nastal v místní polní kuchyni (univerzitní menze), kam jsme se sebejistým výrazem nakráčely s cílem nárokovat si zvýhodněné studentské jídlo. Vyšlo to. Návštěva informačního centra a získání nezbytných map a jízdních řádů (samozřejmě zdarma) oblasti okolo zálivu Arcachon, pak byla spolu s plánováním dalšího dne a prohlídkou Bordeaux náplní zbytku večera.

Nocleh jsme měly díky Lucce zařízen přes Couchsurfing, tudíž náklady na přespání nebyly vyšší než zakoupení jedné české lahvové Plzně na uvítanou pro naši milou hostitelku. Ta nám na oplátku napekla výborný čokoládový koláč, na který jsem vzpomínala i následující den směrem do Arcachonu – malého města ležící asi 60 km jihozápadně od Bordeaux na pobřeží Atlantského oceánu.

První a asi poslední negativní „tyjo“ moment nastal právě po příjezdu, kdy jsme prohlásily: „Tyjo, tady zdechl pes. Ale v létě by to tu mohlo být hezký,“ zamyslela jsem se ve snaze zlepšit si náladu při deštivé procházce okolo oceánu. Arcachon ovšem nebyl cílem tohoto aklimatizačního výletu. Jeho vrchol se ukrýval asi půlhodinu jízdy městskou dopravou jižním směrem. „TYJO!!!, tak takový jsem to nečekala.“ Přesně taková byla reakce na tzv. Dune du Pilat – neboli největší písečnou dunu v Evropě, která je v letních měsících lákadlem turistů. Podél Atlantiku se táhne v délce cca 3 km a je vysoká až 110m. Kromě toho, že se jedná o cennou přírodní památku, rychlost jejího rozšiřování je nebezpečná. Díky navátému písku z moře se každý rok rozšiřuje až o 5 metrů (cca 15 000km²).

Jelikož v zimě by se sem pravděpodobně nevydala aklimatizovat žádná jiná výprava, celá duna patřila jen nám. Měly jsme štěstí v podobě slunečních paprsků, které nám umocňovaly výhled na majestátný výtvor Matky přírody.

Stejně ale jako zdolání himálajského vrcholu není vítězství, i nás čekala cesta zpět, dolů, do údolí. Pomocí kombinace portálu spolujízdy blablacar a již výše zmíněného ultralevného autobusu, do základního tábora jsme dorazily v pořádku – unavené, ale nabité energií. Dvoudenní aklimatizace byla úspěšná.