Podruhé a stále poprvé jak nějakej maniak...
Je všeobecně známo, že špatné
zážitky vytěsňujeme a zůstávají nám v mysli jen ty pozitivní. No jooo,
jenže co když se blíží druhý ročník jednoho závodu a ty silné zážitky začnou přicházet
na mysl? Hlava se mi myšlenkami vrací do června…
Vrátila jsem se z Erasmu a moooc
jsem se těšila na Vendy. Jelikož docela často kombinujeme věci, abychom stihly
všechno, co chceme, potřebovaly jsme si popovídat. Zároveň jsme se ale chtěly
hýbat. „Tak nepřihlásíme se na Trail Maniacs?
Budeme na to mít 10 hodin,“ argumentuje Vendy. Start byl v 9 ráno na
polské straně Krkonoš v biatlonovém areálu Jakuszyce. Dáváme ještě poslední
selfíčka a pořadatelé startují asi stovku odvážlivců.
Čeká nás 50 km s převýšením
asi 2 300m nahoru a 2 500 dolů… Uf. Nikdy jsem neběžela půlmaratón,
asi nejdelší vzdálenost, kterou jsem šla, bylo tak 15 km a to jsem ještě na tom
orienťáku zabloudila a půlku obešla bez zvýšení rychlosti nad 5 km/h. Teď
to byla ale jiná písnička. Nahoru dolů, 10 hodin. Dostaly jsme mapku a
přibližné mezičasy, kdy bychom asi měly být na občerstvovacích stanicích. Oči
jsem okamžitě stočila doprava na nejpomalejší časy a souhlasným pohledem jsem se
otočila k Vendy. Ta měla ještě od svého příletu solidní jetlag a vrchařská
prémie na Medvědín, která nás čekala na 30 km, byla pro ni rozhodující. Vzdát
to nechtěla, ale někdy je mnohem rozumnější poslechnout zdraví. Takže rozumná
Vendulka nepokračovala a nerozumná Barunka pokračovala ve své štaci. „Už jen 20 km,“ uklidňuju se seběhem na
Dvoračky. Pak to beru po fáborkách až na Krakonošovu snídani, kde dávám skoro
večeři na poslední čtvrté občerstvovačce. Něco mě dře na zádech, z batohu mám
sedřený bok a krk do krve. Ajaj. No ještěže už jen 10 km do cíle. Čeká mě jen
už nechutný stoupání a pak dolů do Harachova. Na sjezdovce si uvědomuju, jak mám ráda zimu
a lanovky. I ta jízda dolů je s lyžemi jiná liga…
„Už slyšíš moderátora, pojď Baru, to už dáš,“ hledám vnitřní
motivaci a uklidňuju se. Se sílícím potleskem všech doběhnuvších zrychluji své
tempo a přes cílovou pásku dělám kotoul plavmo. Kolem krku se mi vrhne
Vendulka, Dan, do rukou beru kytičku a pivo. „JÓÓÓÓ, jsem v cíli!“
Střih…
Zítra jdu na start dalšího závodu
Trail Maniacs. Okolo Slapů. 61 km. Převýšení zase přes 2 000 nahoru a
dolů. Mám novej batoh, tak doufám, že ten opar, který jsem měla z odřenin,
se mi vyhne. Ale jdu bez Vendy. Budu 12 hodin sama se sebou. www.trailmaniacs.cz
„ACHJOOOO, už budu zase na startu…!"
