Archive for 2017

Pramen zdraví z Posázaví aneb jak jsem strávila 9 hodin života na Posázavském drsoňovi

5/23/2017 0 Comments A + a -

Chcete-li prospěti, dítěti bledému, nic mu nekupujte, ale přihlašte ho na Posázavského drsoně a vězte, že se po pár metrech zahřeje a zčervená. Jedná se o závod jednotlivců či dvojic v nádherné posázavské krajině, kde máte 9 hodin na to, abyste na turistické mapě sesbírali všechny kontroly na kole, kanoi a běhu. Je jen na vás, zda seberete všechno a jak moc na krásu, respektive výkon pojedete.


Všechno je jednou poprvé: Můj první a poslední skialpový závod

4/07/2017 0 Comments A + a -

Znáte taky ten pocit, když dostanete bláznivý nápad a připadá vám skvělý do doby, než si začnete uvědomovat, co za BLÁZNOVINU to opravdu děláte? U mě to v poslední době byl projekt Winter Carrots alias účast na skialpovém závodu Patrouille des Aiguilles Rouges. Závodu, který se jednou za dva roky koná v srdci Walliských Alp. Letošní teprve druhý ročník byl specifický tím, že se na start postavil také jeden dívčí český tým. Já a Klárka. Kdybych dnes věděla, co mě čeká, možná bych si tu účast ještě rozmyslela. Tady ale na myšlení, resp. rozmýšlení nebyl čas.
Mrkev a Mrkev. Klárka a já...

C'mon. It's boulder time! 

Klid před bouří - týden do závodu Patrouille des Aiguilles Rouges

3/17/2017 0 Comments A + a -

Je pátek večer. Sedím ve vlaku domů. Místo toho, abych zavřela oči, zkoumám každou vrstevnici v kvalitních švýcarských online mapách. Trať z Zermattu do Arolly znám v té mapě už téměř nazpaměť. Zkoumám výškový profil, sklon svahu. Střídavě přepínám okno s mapou na to druhé s předpovědí počasí. Co když se to za těch 5 minut změnilo? Přece všichni dobře ví, jak rychle se dokáže změnit počasí v horách…
Ski the line... foto: Ondřej Vosecký

Gruzínská realita pohledem skialpinistů...

3/02/2017 0 Comments A + a -

Jsme doma. Všichni. Až na zlomené lyže, ztracené hůlky a ortézu přes celé koleno jsme zdraví a v pořádku. Tímto by vlastně celý článek o Gruzii mohl i končit. V tom prvním řádku je přeci to nejdůležitější, na co všechny maminky čekají. Alespoň ta moje.
Když jsem loni o Vánocích doma oznámila, že pravděpodobně pojedu v zimě do Gruzie na skialpy, naše už to ani nepřekvapilo. Babička klasickým „JáseztebeposeruBarbořico,“ pochopila, že jediné, co mi může popřát, je: „Tak šťastnou cestu a vrať se nám v pořádku.“ Vyslyšeno, vráceno. Ale hezky popořádku.
Já, nejlepší Stockli (od Wolf skicentrum) a ušatá Ushba....Víc nic... foto: Ondřej Vosecký

Někde v dálce, cesty končí... foto: Filip Krejčí

Chcete si smíchem prodloužit život? Vemte své babičky na wellness víkend a máte vystaráno...

2/05/2017 0 Comments A + a -

Už někoho z vás někdy napadlo jet na wellness víkend, máchat se celý den ve vodě, což vás úplně nebere, vzít s sebou kamarádku, která je vaší jedinou jistotou na onom výletě a kromě plavek sbalit i dvě osmdesátileté babičky, které se navzájem neznají? Ne, tohle z mojí hlavy opravdu nebylo. Nápad vynahradit našim babičkám čas, který trávíme na horách, skalách, závodech a ve škole, vzít je do termálů s plánem odpočinout si, se zrodil ve Vendulčině hlavě. On to ale ve výsledku odpočinek zdaleka nebyl. Je čtvrtek, týden poté a my jsme se s Vendy shodly, že zajistit třídenní all inclusive péči pro naše dvě babičky je náročnější než organizace outdoorového víkendu pro dvacet vysokoškoláků.
Naše čtyřka: Vendulka, Jiřinka, Zdenička a já
Salaš Krajinka. Povšimněte si generačního sladění oděvů, jež plánováno opravdu nebylo.


Jak Barunka a Klárka k Hannah grantu přišly...

1/22/2017 3 Comments A + a -

Upozorňuji, že následující článek je psaný se smyslem pro humor mně vlastním. Nekladu si za cíl zesměšnit nikoho kromě mě samotné. Postavy vystupující v textu nejsou smyšlené a celý příběh je založen na skutečné události, která se stala, resp. stane.
Naše předsilvestrovská příprava v Jizerkách
 

Přihlásit se k odběru: Příspěvky ( Atom )