Cesta na Moravu vol. II – díl druhý – Outdoorové hry bez hranic

Z Moravy jsme přijely po čtyřech dnech hodně hodně hodně unavené. V neděli večer to v našem jinak útulném pokoji č. 601 vypadalo jako po výbuchu. Ostatně, pokoj podezříváme z toho, že leží v minovém poli a že nás sledují nějací špioni. Jinak si nedokážeme vysvětlit, proč nám někdo neustále odpojuje internet. Připojení tedy opět nejelo, a když ano, tak dost pomalu, a tak jsem začala vybalovat nakoupené lahve vína od Michnů. Vendy ležela na koberci. Byla tak unavená, že na pomalé internetové připojení měla jen slovní narážky. Společnosti jí dělala zprava pohozená přilba na kolo, zleva lezecké lano jménem Jaroušek, na displeji počítače jí svítil Tenis portál. Když jsem ale chytla do ruky jednu mapu z víkendu, zase jsme se začaly smát a přehazovaly jsme si jednu hlášku za druhou…